Raně gotický hrad Poděbrady, který byl postupně přestavěn na zámek, nechal ve druhé polovině 13. století vybudovat na místě staršího hradiště král Přemysl Otakar II. Poděbradské panství nejvíce proslavili páni z Kunštátu, předci Jiřího z Poděbrad. Název nového bydliště dokonce přidali i do svého rodového jména. Jiří z Kunštátu a Poděbrad byl jediným českým králem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale byl jím zvolen. Jeho synové ale své dědictví směnili s Vladislavem II., tento vladař zde ale nepobýval a dával ho do zástavy věřitelům.

 

Poděbrady navštívil i sám císař Ferdinand I. Habsburský a zdejší krajinu i rezidenci si zamiloval natolik, že je vykoupil, a zámek se tak opět vrátil do rukou panovníků a zůstal v nich až do roku 1840. V době, kdy poděbradské sídlo patřilo císaři, proběhla přestavba na renesanční zámek, přičemž současná barokní podoba pochází až z následných úprav, které navrhl uznávaný architekta František Maxmilián Kaňka. V následujícím století se majitelé střídali, dnes zámek vlastní Univerzita Karlova.

V nejstarší části zámku, v bývalé kapli, se nachází Památník krále Jiřího z Poděbrad s expozicemi přibližujícími život a odkaz tohoto význačného českého vladaře. Prostřednictvím gotických nástěnných maleb a stovek vystavených exponátů je představeno období, kdy poděbradské panství vlastnili páni z Kunštátu, přičemž velká část sbírek je věnována životu a odkazu Jiřího z Poděbrad. Důraz je kladen také na jeho návrh mírové organizace křesťanských panovníků – na myšlenku, jež o stovky let předběhla svoji dobu.